O nás Informace o nás & našich službách.

Umělecká knižní vazba

S uměleckou knižní vazbou jsem začala na střední škole pod vedením Milanky Vanišové, Marty Faimanové a Olgy Hruškové. Zaujala mne svými nekonečnými možnostmi ve ztvárnění nejen obsahu knih ale i pocity, které člověk má po přečtení knihy, na jejich deskách. Kombinací různých technologií a materiálů, lze vyjádřit a podtrhnout to co ve Vás kniha zanechala.

Knihvazači již od počátku tohoto řemesla dokázali skloubit zručnost s estetickou vyvážeností. V minulosti se mistři řemesla nebáli použít nejdražší materiály a dokázali tím oslovit nejvyšší vrstvy tehdejší společnosti. V průběhu staletí se knihy rozšířily mezi širokou veřejnost, začali se používat nové materiály a technologie a vkus člověka se několikrát změnil. To vše se promítlo do vývoje knihařského řemesla, které za sebou zanechalo skvosty uměleckých knižních vazeb. I v dnešní době, která je přesycená průmyslovými výrobky, se rukodělná knižní vazba drží výši. Žijí mezi námi knihařští mistři, jejichž vazby mají nesmírnou hodnotu.

Vývoj knihyMarie Benešová

P rvopočátky vzniku knihy – tedy ještě spíše formy k zachování nějaké informace - se kladou do starověké Mezopotámie, Egypta, Číny. Tam nezávisle na sobě vzniklo písmo, ve většině případů postupným zjednodušováním z obrázků. „Knihy“ se v každé oblasti od sebe lišily použitým materiálem a také tvarem.

Starověká Mezopotámie se nachází na území dnešního Iráku. Díky typickým podmínkám – suchá země žijící díky záplavám, které přinášeli úrodné bahno a hlavně vláhu – se v Mezopotámii jako podložka pro psaní používala „hliněná tabulka“. Dobře uhnětená jílovitá hlína se vytvarovala destička mírně čočkovitě vypouklá pro pohodlné držení destičky při psaní. Jako pisátko se používal štěpek bambusu ve tvaru klínu – od toho „klínové písmo“. Klínové písmo se vyvíjelo zhruba od 4. tisíciletí a to z obrázkového písma. Tento psací materiál se nerozšířil dál do dalších zemí díky tomu že, klínové písmo bylo vytlačeno aramejským, které již nemohlo být vytlačováno do hliněných tabulek.

V Egyptě se nejprve tesalo do kamene kolem roku 4000 před naším letopočtem, od 3 tisíciletí se psalo inkousty na papyrové svitky. Papyrus – předchůdce papíru – se vyráběl ze stvolů rostliny papyrus u nás zvané šáchor, které se nařezali na proužky, kladly se křižem na sebe a stloukali se dřevěnou palicí, aby stvoly pustily šťávu která fungovala jako klížidlo, nebo se klížidla přidávala. Takto vytvořené archy se slepovali do dlouhých pruhů, z kterých vznikali svitky. Tato podložka pro psaní se používala také v Evropě díky dovozu z Egypta.

Ve starověkém Řecku se psalo na různé materiály. Od keramických váz přes dřevěné tabulky potažené voskem nebo řidčeji sádrou až po dovážený papyrus později pergamen. Kromě ozdobných amfor s řeckými bájemi se nápisy dochovali na keramických střepech – ostraky. Byly používány jako hlasovácí nebo udávací lístky. Dřevěné destičky potažené voskem, do kterých se rylo ostrým rydlem na konci zakončeným hladítkem na případné opravy používali žáci nebo úředníci jako sešity. Pergamen byl dovážen z města pergamon poté co papyrus přestali Egypťané vyvážet.

V antickém Římu se ze začátku také používali svitky z papyru, z kterého také byly vytvořeny první knihy kodexového typu. Na tento typ vazby byl papyrus příliš křehký, tak se začal používat pergamen. Kniha kodexového typu se skládá z počátku z jedné později z více složek. Složky jsou dvoulisty zasunuté do sebe. Složky byly k sobě přišívány nitěmi na kožené proužky, kterými byly připevněny dřevěné desky. Knihy vznikaly opisováním starších děl většinou otroky formou diktátu. Takto začíná první masová produkce knih. Po pádu římského impéria tato produkce utichla. Na východě se zachovala díky byzantské říši a na západ se vrátila ve větším množství až v době Karolínské (8-9. stol.). Nejznámější rukopisy té doby jsou zejména z Irska – Book of kells – hodně ornamentální malby – zoomorfní a antropomorfní nebo Evangeliář z Durrow. Také Syrské kodexy jsou jedny z nejkrásnějších například Vídeňská genesis, Kodex purpureus. Oba tyto rukopisy jsou na purpurovém pergamenu a písmo je stříbrné, zlaté nebo černé. Za Karla Velikého bylo nejprestižnější skriptorium v Cáchách, nazývané Palácová škola. Z tohoto skriptoria pochází Godšallův evangeliář, který je silně ovlivněn irskou knižní kulturou. Dalšími skvosty této doby jsou Lorschský sakramentář a evangeliář.

V 11-1/2 13. stol se knihy vyskytovali výhradně náboženské a stejně jako v jiných odvětví církev byla jedinou nositelkou kultury. Románská kniha je pergamenový kodex s dřevěnými deskami potaženými textilem a navrch kůží. Tyto knihy byly velice nákladně zdobené často zlatnickými technikami, někdy vypadali jako relikviáře. Používaly se na desky ryté zlaté nebo stříbrné plechy zdobené technikou filigránu, granulování a emailem. Na desky byly zasazovány drahé kameny, nebo zlaté tepané sošky světců. Nejstarší rukopis je nejspíše Gumpoldova legenda, který nechala napsat kněžna Ema. Nejznámější rukopis z této doby je však Vyšehradský kodex. Byl napsán roku 1085 při příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II, svázán byl však až kolem roku 1200. Kodex je bohatě iluminovaný mistrem vyšehradského kodexu, který iluminoval další 3 známe rukopisy – Svatovítský evangeliář a evangeliář Hnězdenský a Krakovský. Všechny 4 rukopisy jsou ovlivněny karolínským uměním. Vyšehradský kodex nebo-li Korunovační evangeliář je považován za výtvarně nejbohatší a nejvyspělejší. Skládá se ze 108 pergamenových přírodních foliích, kdy každé folio je orámováno barevnou bordurou, na každé stránce jinou, s použití drceného pravého zlata. Necelý měsíc Národní knihovna v Klementinu hostí světoznámou Ďáblovu bibli. Kodex gigas z podlažického kláštera, který byl jeden z nejchudších Benediktinských klášterů, založených šlechticem Vrbatou. Tento rukopis má 312 pergamenových folií což znamená kůží ze 168 oslů. Tato kniha obsahuje několik spisů – starý zákon, zápisy od žida Flavia, několik vědeckých statí, nový zákon a kosmova kronika. Jediné dva obrázky v rukopise znázorňují nebeský Jeruzalém a podobiznu ďábla. Kodex gigas byl v roce 1648 ukraden švédskými vojsky z Rudolfových sbírek.

V Gotice nastává velký rozvoj písemnictví narůstá počet vytvářených knih. Vznikají jako doposud knihy iluminované bohatě zdobené, ale začínají se objevovat první knihy světské užitné. Dále pak vznikají knihy naučné vlivem založení Univerzity Karlovy(1348) Studenti si opisují knihy sami. Praha se stává centrem vzdělanosti. Díky tomuto kroku se zvýšila v českých zemí gramotnost což mělo za následek větší poptávky po knihách mezi laickou veřejností. Šlechtici i královský dvůr zakládají knihovny. Do českých zemí začíná pronikat papír. A koncem 15. století se již u nás začíná vyrábět. Tím se zlevnily náklady na výrobu knihy což mělo za důsledek další rozšíření knih. V pozdní gotice se objevuje vazba polokožená s dřevěnými deskami a s kováním. Desky jsou poměrně silné velké jako blok. Jako výzdoba se používala řezba do kůže (teletina, hovězina) tato technika vznikla u nás. U nás nejstarší památkou vyzdobenou řezbou do kůže je pouzdro na svatováclavskou korunu. Knihy jsou šity na pravé vazy jednoduché nebo dvojité – motouzy nebo kožené proužky - plus dva krajní vazy z nichž se vyvinuly kapitálky. Knižní blok se šije stehem „rybí kost“. Dřevěné desky jsou masivní nehraněné opatřené kováním. Hlavní části kování jsou spony, puklice, nárožnice. Pukli se umisťovali do rohů knihy aby se neodírala useň na deskách, protože se v gotice knihy pokládaly do polic naležato. Nárožnice chránily rohy knih při manipulaci s těžkou knihou, byly buď kované nebo odlívané z bronzu. A spony zajišťovaly pevné sevření knižního bloku, proti kroucení. V gotice se také vázaly knihy sáčkové (pokryv prodloužený do sáčku nahoře zakončený uzlem, na zastrkávání za opasek), krabicové. Jedna z prvních gotických knih u nás je „Pasionál Abatyše Kunhuty“ (forma dobového kázání). Další známou gotickou knihou jsou „Přebohaté hodinky vévody z Berry“(kalendář, životopisy světců...). Ve vrcholné gotice vznikla „Velislavova bible“ neboli bible chudých. Tato bible byla určena pro chudý negramotný lid, proto obsahovala minimum textu. Vše co chtěla vysvětlit měla namalováno. Každá stránka byla rozpůlena na dva podélné obrázky. Nejhonosnější knihovna té doby je nejspíš knihovna Václava IV. Největší záliby Václava IV. byl lov a sbírání knih. Své knihy měl uložené v Kunratickém zámku. Po dobytí Prahy některé knihy odvezl Zikmund do Vídně a ty jediné se zachránily, protože kunratický zámek byl vypálen husity. Jedna z těch knih je bible Václava IV. V té době byly knihovny opatřeny čítacími stolky ke kterým byly knihy přikovány železnými řetezi, proti odcizení.

V renesanci (20. léta 16.stol – 20.let 17.stol) byl největší přínos pro rozvoj knihvazačství vznik knihtisku, který v ½ 15. stol. vynalezl Johan Gutenberg (i když někteří jeho prvenství popírají a dávají ho Janu Costerovy z Nizozemí). Gutenberg svůj objev nejprve tajil, ale poté se rozšířil do celého světa. Jeho první tisky byly 36 a 42 řádková bible. V roce 1468 byla vytištěna první česká kniha a to Trojánská kronika, i když i u tohoto faktu si nejsou vědci 100 % jisti.Tyto knihy byly ilustrovány dřevorytovými obrázky. V renesanci se objevil nový typ výzdoby knižních desek. Tentokrát se knihy potahovali celé do tmavohnědých nebo naopak bílých usní a zdobeny byly slepotiskem. Tato technika zdobení už byla vynalezena v pozdní gotice ale nerozšířila se tak jako v renesanci. Vytváří se mosaznými štočky nebo roličkami, které se nahřejí a poté za zvýšeného tlaku se obtiskávají na useň, kde vzniká tmavější prohloubený reliéf. Zlacení plátkovým zlatem bylo vymyšleno až v renesanci. Velký vliv na evropskou výzdobu knihy měly orientální knihvazači, původně pracující v Itálii. Nejčastějším motivem byla rámová bordura skládající se z rostlinných ornamentů, nebo středová výzdoba. Desky se používali i v renesanci dřevěné, byly ovšem již větší než samotný blok a byly zjemněny hraněním. Na začátku byla hraněna vnější strana v kombinaci s jemným hraněním vnitřní strany. Vynechána byla místa na spony a nárožnice. Později se desky hranily pouze z vnitřní strany. V renesanci se používali spony háčkové. Na konci 16. století byly vynalezeny lepenkové desky, které knihu odlehčily, ale nebyly dobrým nositelem kování. V renesanci se také začínají knihy v knihovnách skladovat ve svislém stavu, takže kování se již nepoužívá a u starších knih je odstraňováno. U lepenkových desek používají kožené nebo pergamenové tkanice. Stále se šije na dvojité motouzy, akorát mizí krajní vazy, protože se knihy již neosekávali na papšeru ale ořezávali se knihařským hoblíkem - tím by se uřízli – vznik novodobého šitého kapitálku. Koncem renesance se objevují barevné ořízky výjimečně zlacené. V Čechách se začínají objevovat první tiskárny. Vydávají se nové překlady bible – Benátská bible vytištěná na náklady 3 měšťanů v benátkách, Melantrišská bible vytištěná na náklady Bartoloměje Netolického Jiřím Melantrichem. Netolický měl jednu z prvních tiskáren v Praze, kterou po něm převzal jeho zeť Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventinu. Ten vydal na 200 knih a patří mezi ně například známí „Mathioliho herbář“, který jako první vytiskl v češtině. Po jeho smrti a smrti jeho syna, řídil tiskárnu Daniel Adam z Veleslavína. Vydávaly „kalendáře historické“ – kalendária s historickými událostmi a pranostikami, Adam také vytiskl „Cestopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic“ Tato tiskárna funguje do roku 1613, kdy je vydán poslední tisk a více o ní nemáme zmínky. Až po Bílé hoře je tato tiskárna zkonfiskována a předána Jezuitum. Další tiskárny v Čechách jsou například Severin – Kamp, který vydával „luteránské kompaktáta a spisy“ a vydal také „Hájkovu kroniku“ Další tiskárnu měl Mikoláš Konáč z Hodišova , v Praze byly také hebrejské tiskárny a známá je též Ivančicko-Kralická tiskárna Jednoty Bratrské, kde byla vytištěna „Kralická bible“ na jejíž vzniku se podílelo několik bratrů, kteří překládali starý zákon z hebrejštiny a řečtiny. Tato bible je doplněna o komentáře a citáty ze straších biblí.

Baroko u nás začíná tzv. Obnoveném zřízením zemském. Což mělo za následek emigraci lidí, hlavně vědců, učenců a mecenášů umění. Jednota bratrská – jako centrum vzdělanosti byla zrušena a tím i Ivančická tiskárna. Dopad na český lid bylo snížení gramotnosti národa – a tím úpadek jazyka. Studenti měli učebnice ideologicky zabarvené a také se prováděla cenzura. Jedním z nejznámějších představitelů cenzury u nás je páter Koniáš, který vypracoval obsáhlí seznam zakázaných knih – libry prohibity. Představiteli baroka a tehdejší vzdělanosti byli Jezuité, kteří založily dnešní Klementinum – Národní knihovnu, dříve fungující jako studentská kolej, astrologická pozorovatelna, tiskárna a též knihovna. Tato tiskárna později přešla do vlastnictví univerzity. Další barokní tiskárny – arcibiskupská tiskárna, rossenmulerova tiskárna, která tiskla první české noviny „Pražské poštovské noviny“. Období Baroka nemá na technologický vývoj knižní vazby vliv - až na výjimky se nemění. Forma zdobení se upravuje trendu doby a je ovlivněna požadavkem zákazníka. Jako v renesanci tak i v baroku aktivní podobu knihy určují francouzští knihvazači. Výzdoba desek se vyvíjí z renesančních bordur v plochu přeplněnou množstvím zlacených motivů – technika sémis – množství drobných raznic, které jsou pravidelně skládány za sebe. Novým prvkem barokní knižní vazby je zlacení hřbetů s názvem knihy a autorem. Další novinka byla zlacení hran desek a kant, zlacení a cizelování ořízek. Ve Francii vznikla nová úprava papíru, usně i ořízek a to mramorování, které bylo dlouhou dobu tajeno. Jako potah se používají tmavé, bílé nebo mramorované usně, bohatě zdobené. Honosnější vazby se opatřují sponami – trnovými, běžné vazby se uzavírají koženými nebo pergamenovými proužky. Běžné knihy se potahují do mramorovaných nebo škrobových papírů. Kapitálky se šily buď mimo knižní hřbet, na který byly záhy nalepeny, nebo byly šity přímo na něm. Ořízka se zdobí ať již zmíněným zlacením a cizelováním, nebo se barvily a leštily voskem popřípadě hladily achátem.

V klasicismu se knihy výrazně zmenšují, uplatňují se jemnější druhy potahů – jemná kůže, samet. Výzdoba je velice střízlivá – okrajové rámce, jednoduchá výzdoba hřbetu. Na předsádky se používali barevné papíry a zdobily se rovněž barevně ořízky.

V 19. a 20. století se zrychluje výroba knih, vynálezem různých strojů na zpracování části knih a později i knihy celé. Vyráběli se převážně knihy celopapírové, jako novinka celo.- polo- plátěné, výjimečně polokožené , kvůli cenové dostupnosti. V technologii přišel zvrat, když se blok knihy zpracovává strojově zvlášť a desky knihy zvlášť a zpracování končí tzv. podlepením knižního bloku což je finální spojení bloku a desek v knihu. Kožené luxusní knihy se dělali pouze na zakázku byly velice ceněny. Za obrodu uměleckých řemesel se zasloužil Brit William Morris (přelom 19. a 20. stol.), který zakládal řemeslnické dílny, včetně ručních tiskáren a používal co nejkvalitnější materiál. Na něho navazuje hnutí Arts and Crafts. U nás je tímto známí Josef Váchal. Který si knihy psal, tiskl a vázal. Dalšími českými mistry knihařského umění byly bratři Spottovy, kteří se zúčastnily mezinárodních výstav, ale i Zdena Braunerová, která vedla k dokonalosti díky vyvažování typografické úpravy a celkového vzhledu knihy „Pohádka máje“ .